Onkologie

Definice 

U karcinomu prostaty dochází k růstu abnormálních buněk v prostatě, což je mužská pohlavní žláza, která se účastní tvorby seminální tekutiny, která je součástí spermatu. Mužské hormony, zvláště testosteron, stimulují vývoj tohoto typu karcinomu tím, že podporují růst nádorových buněk.

Příznaky a dopad na zdraví 

Karcinom prostaty se vyvíjí velmi pomalu. Onemocnění nemusí být roky detekováno, protože časná stadia jsou obecně bez příznaků, kromě problémů s močením – které mohou být připisovány zvětšení prostaty v důsledku věku.
Existuje však velký počet močových příznaků, které mohou ukazovat na karcinom prostaty:

• častá potřeba močit,
• nucení na močení,
• zeslabení proudu moči,
• neschopnost močit.

Další příznaky, jako je bolest kostí, se mohou objevit v pokročilejších fázích onemocnění.

Rizikové faktory 

Ačkoli příčiny karcinomu prostaty zůstávají neznámé, zdá se, že existuje několik rizikových faktorů:

• Věk: karcinom prostaty je velmi vzácný před 40. rokem věku a jeho diagnóza je stanovena obvykle po 70. roce věku.
• Rodinná anamnéza: 20 % případů jsou karcinomy prostaty, které se vyskytují v rodině, kde jsou nejméně dva případy zahrnující příbuzné prvního stupně (otec nebo bratr) nebo druhého stupně (děda nebo strýc). Dědičná forma (tj. nejméně tři případy karcinomu prostaty u příbuzných prvního nebo druhého stupně) představuje 5 % případů karcinomu prostaty.
• Etnický původ a geografický výskyt: incidence karcinomu prostaty v Africe, severní Evropě a Spojených státech je daleko vyšší v porovnání s velmi nízkou incidencí v jihovýchodní Asii.

Incidence

Odhad výskytu karcinomu prostaty v Evropě a Spojených státech je jeden ze šesti mužů. Karcinom prostaty je odpovědný za více než 80 000 úmrtí každý rok v Evropě. Ačkoli úmrtnost klesá (na karcinom prostaty zemře jen asi 15% pacientů, u nichž je tato nemoc zjištěna), došlo k prudkému zvýšení výskytu onemocnění, za což odpovídá stárnutí populace a zlepšení vyšetřovacích metod.

Časná diagnóza poskytuje nejlepší šanci na přežití. K dispozici je mnoho screeningových testů na karcinom prostaty po určitém věku:

• Digitální rektální vyšetření: lékař, který použije rukavici a lubrikační prostředek, zavede prst do konečníku a vyšetří prostatu s ohledem na přítomnost uzlíků a změny velikosti, tvaru nebo povrchu, což může ukázat na přítomnost karcinomu v oblasti kolem prostaty.
• Vyšetření prostatického specifického antigenu (PSA) z krve: tato technika pomáhá detekovat nádory v časné fázi, což vede k časnější léčbě. Existuje však stále spor ohledně rizika zveličené diagnózy a nadměrné léčby.
• Transrektální ultrazvukové vyšetření: malá sonda se zavede do konečníku pro zobrazení prostaty.
• Biopsie: pokud je podezření na karcinom, odebere se malý vzorek prostaty nebo tkáně prostaty
  a analyzuje se v laboratoři pro přesnou diagnózu typu a úrovně agresivity.

Diagnóza zvažuje různá stadia karcinomu prostaty. Velikost nádoru, zda se šířil do lymfatických uzlin či nikoliv a přítomnost metastáz v dalších částech těla stanoví stadium karcinomu a volbu léčby.

Léčba karcinomu prostaty se v posledních letech zlepšila díky individualizované léčbě. Individualizované, multidisciplinární terapeutické přístupy zlepšují léčebné výsledky u všech stadií onemocnění.
K dispozici jsou různé možnosti léčby v závislosti na zdravotním stavu pacienta a stadiu karcinomu:

• Aktivní dohled je možný u pacientů s nádorem nízkého rizika. Tyto nádory nemusí růst mnoho let až desetiletí. Pečlivé sledování neohrožuje pacienta a umožňuje mu vyhnout se komplikacím aktivní léčby (operace, ozařování nebo hormonální léčba)
• Operace (radikální prostatektomie) je formou lokální léčby. U této operace chirurg odstraní celou žlázu a seminální váčky, případně i pánevní lymfatické uzliny. Chirurgická léčba je obecně indikována u některých forem vysoce rizikového lokalizovaného nebo lokálně pokročilého karcinomu prostaty.
• Externí radioterapie je formou lokální léčby karcinomu, která likviduje nádorové buňky v prostatě pomocí zevního ozařování. Může se používat samostatně u lokalizovaných karcinomů s nízkým rizikem a v kombinaci s hormonální léčbou u středně a vysoce rizikových a lokálně pokročilých karcinomů prostaty.
• Interní radiační léčba nebo brachyterapie je technika používaná pro likvidaci nádorových buněk pomocí radioaktivních zrn implantovaných do prostaty.
• Hormonální léčba znamená podávání analog (agonistů nebo antagonistů) hormonu uvolňujícího luteinizační hormon (LHRH) pacientovi. Tyto hormony působí na tvorbu pohlavních hormonů v těle. Další možností hormonální léčby je chirurgické odstranění obou varlat. Všechny uvedené metody zpomalují vývoj onemocnění tím, že výrazně snižují hladiny testosteronu.
• Rozšířená hormonální léčba léky cílenými na receptory mužských pohlavních hormonů výrazně zesiluje a prodlužuje účinek běžné hormonální léčby zaměřené na LHRH.
• Cílená léčba u karcinomu prostaty je další možnosti  u pacientů s metastatickým karcinomem prostaty. Podává se v kombinaci s hormonální léčbou.
• Chemoterapie je léčebná možnost používána zejména u pacientů s velmi agresivním metastatickým onemocnění a tehdy, když nádor nereaguje na hormonální léčbu.
• Celková léčba radioizotopem rádia využívá poznatku, že se tyto látky hromadí v kostech, kde mohou likvidovat metastázy karcinomu prostaty.

PŘÍZNAKY 

Známky a příznaky karcinomu ledvin zahrnují následující:

• krev v moči,
• trvalou nebo dlouhodobě se vracející bolest v zádech, podžebří nebo v bedrech,
• bulku nebo otok v oblasti ledvin – v břiše nebo v bederní oblasti

Pokud se u Vás objeví některé z těchto příznaků, navštivte co možná nejdříve svého lékaře.

Asi v polovině všech případů karcinomu ledvin se nevyskytují žádné příznaky a onemocnění je detekováno při vyšetření pro nesouvisející onemocnění, obvykle při ultrazvukovém vyšetření břicha.

RIZIKOVÉ FAKTORY 

Dobře známými rizikovými faktory je kouření, obezita a hypertenze. Karcinom ledvin je také častější u pacientů na dialýze. Přibližně 2–3 % všech karcinomů ledvin je dědičných.

VÝSKYT 

Karcinom ledvin představuje 2–3 % všech zhoubných nádorů. Česká republika má na počet obyvatel nejvyšší výskyt karcinomu ledviny na světě. Během posledních dvou desetiletí dochází k mírnému růstu výskytu karcinomu ledviny, ale úmrtnost na toto onemocnění klesá.

V roce 2018 bylo v České republice hlášeno přibližně 3000 nových případů karcinomu ledvin a více než 1000 úmrtí na toto onemocnění.

Mnoho útvarů v ledvinách zůstává bez příznaků do pozdních fází onemocnění.

V současné době je více než 50 % případů karcinomu ledvin detekováno náhodně, když je použito neinvazivní zobrazování (hlavně ultrazvukem) pro zkoumání různých nespecifických potíží a onemocnění břicha.

Pro definitivní diagnózu je důležité získání tkáně z nádoru pro analýzu. Tuto tkáň je možné získat buď odebráním malé částí nádoru (biopsií) nebo odstraněním celého nádoru.

Pokud příznaky nebo výsledky fyzikálního vyšetření naznačují karcinom ledvin, bude pravděpodobně provedeno více laboratorních a zobrazovacích vyšetření.

• Laboratorní vyšetření
  – Vyšetření moči.
  – Kompletní krevní obraz.
  – Biochemické vyšetření.
• Zobrazovací vyšetření
  – Počítačová tomografie (CT), magnetická rezonance (MR) a ultrazvuk mohou být velmi užitečné při diagnostice většiny nádorů ledvin

CT s pozitronovou emisní tomografii (PET/CT) je celotělová zobrazovací metoda, která prokáže nebo vyloučí přítomnost vzdálených metastáz.

Léčebné možnosti zahrnují následující:

• Chirurgická léčba: u většiny pacientů s karcinomem ledvin má hlavní postavení chirurgická léčba, obvykle odstranění ledviny s nádorem (nefrektomie).  Pokud je však nádor ledviny malý a příznivě uložený, lze jej odstranit bez vyjmutí celé postižené ledviny. I pacienti, jejichž karcinom se šířil do dalších orgánů, mohou mít přínos z chirurgické léčby zahrnující odstranění nádoru.
• Pokud z nějakého důvodu nelze provést operaci, k likvidaci nádorů ledvin či jejich metastáz mohou někdy být použity i jiné přístupy, jako je  kryoterapie (zmražení nádoru), SBRT (stereotaktická radioterapie), radiofrekvenční ablace (zničení nádoru mikrovlnným zářením) nebo arteriální embolizace (uzavření přívodných cév).
• Aktivní dohled: starší či více nemocní pacienti s malými nádory ledvin  nemusí zpočátku dostávat žádnou léčbu. Pacient je pečlivě a pravidelně sledován a léčba je zahájena až ve chvíli, kdy se zjistí, že nádor roste.
• Ozařování se někdy používá k úlevě od potíží způsobenými metastázami, například do kostí.
• Cílená léčba:  léky blokující důležité signalizační dráhy nádorových buněk a dalších buněk potřebných k přežití nádoru (například buněk nádorových cév) se používají u pacientů s pokročilým neoperovatelným anebo metastatickým  karcinomem ledvin. Tato léčba může ložiska karcinomu ledviny  zmenšit nebo zpomalit jejich růst, někdy dochází i k úplnému vymizení nádoru.
• Protinádorová imunoterapie je speciální typem cílené léčby, jejíž cílem je podpořit imunitní systém těla v likvidaci nádorových buněk. Používají se inhibitory kontrolních bodů imunitní reakce, někdy i v kombinaci s jinou cílenou léčbou.

Definice 

Endokrinní buňky se nacházejí v celém těle a mohou způsobit neuroendokrinní nádory (NET) v mnoha orgánech. Přibližně v 60 % případů se NET objevují v trávicím traktu (GI-NET). Mohou se nacházet v trávicím traktu od jícnu po konečník, v tlustém střevě a slinivce břišní. Tyto primární nádory se mohou šířit do dalších orgánů, zvláště do jater.

Nazývají se neuroendokrinní nádory, protože nádorové buňky u NET mají určité společné vlastnosti s nervovými buňkami a endokrinními buňkami, jako je schopnost vylučovat hormony.

Příznaky a dopad na zdraví 

Mnoho neuroendokrinních nádorů nesouvisí s žádnými klinickými příznaky, buď proto, že jsou malé nebo proto, že nevylučují hormony. Pokud jsou symptomatické, liší se příznaky v závislosti na postiženém orgánu a vyvíjejí se pomalu během několika let.

Příznaky jsou způsobeny růstem nádoru.

Většina NET v trávicím traktu nezpůsobuje zvýšené uvolňování hormonů, a proto pacienti nemají žádné klinické příznaky. Tyto tzv. nefunkční nádory se neodhalí, dokud se nezvětší a neobjeví se celá řada různých příznaků:

• bolest břicha nebo nepříjemné pocity v břiše,
• nadýmání,
• zácpa,
• uzávěr střeva,
• přítomnost krve ve stolici,
• nevolnost nebo zvracení,
• úbytek hmotnosti,
• žloutenka.

Příznaky vyvolané vylučováním hormonů nádorem

Některé GI-NET vylučují nadměrné množství hormonů, což způsobuje mnoho různých stavů:

• průjem,
• úbytek hmotnosti,
• dehydrataci,
• zarudnutí kůže a návaly horka v obličeji,
• sípání,
• pocit bušení srdce (palpitace).

Rizikové faktory 

U většiny pacientů s neuroendokrinními nádory nejsou žádné známé identifikovatelné rizikové faktory. Ve vzácných případech mohou být gastrointestinální NET součástí dědičného onemocnění a v takovém případě se jedná o syndrom predispozice k nádoru a možnou souvislost s jinými nádory. Nejběžnější
z těchto syndromů je mnohočetná endokrinní neoplázie typu 1 (NEM1), skupina poruch, která v podstatě zahrnuje nádory slinivky břišní, podvěsku mozkového (hypofýzy), příštítných tělísek a nadledvinek. Neexistují žádná známá opatření pro prevenci NET.

Incidence 

Neuroendokrinní nádory (NET) jsou vzácné s 2 až 5 novými případy na 100 000 lidí ročně. Objevují se častěji u starších než u mladších osob. Průměrný věk diagnózy je asi 65 let a postihují stejně muže a ženy.

GI-NET nejsou často rozpoznány několik let, pokud nejsou přítomny žádné příznaky nebo se objevují pouze vágní příznaky. Diagnóza je často stanovena pozdě a průměrné zpoždění diagnózy je pět až sedm let. To vede k tomu, že do doby, než je objeven, se nádor již rozšířil ve 20 až 50 % případů.

Pro usnadnění diagnózy je k dispozici mnoho typů vyšetření:

• Endoskopie nebo ultrazvuková endoskopie (kdy se používá hadička s ultrazvukovou sondou pro zobrazení stěn dutiny trávicího traktu) může detekovat nádory uvnitř trávicího traktu a může umožnit odebírat biopsie.
• Rentgenové snímky a magnetická rezonance (MR) mohou pomoci lokalizovat nádor, ale nemohou stanovit, zda se jedná o endokrinní nádory.
• Vyšetření pomocí radiofarmak, jako je scintigrafie a pozitronová emisní tomografie (PET), při kterých se podá injekce látek, které se připojí na NET receptory pro potvrzení toho, zda je nádor endokrinního typu.

GI-NET nejsou často rozpoznány několik let, pokud nejsou přítomny žádné příznaky nebo se objevují pouze vágní příznaky. Diagnóza je často stanovena pozdě a průměrné zpoždění diagnózy je pět až sedm let. To vede k tomu, že do doby, než je objeven, se nádor již rozšířil ve 20 až 50 % případů.

Pro usnadnění diagnózy je k dispozici mnoho typů vyšetření:

• Endoskopie nebo ultrazvuková endoskopie (kdy se používá hadička s ultrazvukovou sondou pro zobrazení stěn dutiny trávicího traktu) může detekovat nádory uvnitř trávicího traktu a může umožnit odebírat biopsie.
• Rentgenové snímky a magnetická rezonance (MR) mohou pomoci lokalizovat nádor, ale nemohou stanovit, zda se jedná o endokrinní nádory.
• Vyšetření pomocí radiofarmak, jako je scintigrafie a pozitronová emisní tomografie (PET), při kterých se podá injekce látek, které se připojí na NET receptory pro potvrzení toho, zda je nádor endokrinního typu.
• Vyšetření krve jsou také přínosná pro detekci NET, protože dochází k abnormálnímu zvýšení vylučování hormonů.
• Mikroskopická analýza nádoru nebo vzorku nádoru je jediné vyšetření, které potvrdí diagnózu. Za tímto účelem může být pacientům sděleno, že je nutná biopsie nádoru, což znamená odebrání malého vzorku nádoru k vyšetření pod mikroskopem (histologicky).

U NET  s pomalým růstem charakterizovaným remisemi a recidivami (vymizení a zhoršení příznaků), což může být někdy dlouhodobé (roky nebo dokonce desetiletí), existuje celá řada možností léčby. Pacienti s neuroendokrinním nádorem mohou podstoupit během svého života tři, čtyři nebo i více typů léčby.

Mezi hlavní typy léčby patří:

• Chirurgická léčba pro vyjmutí nádoru nebo pokud se nádory rozšířily, pro zmenšení velikosti. Radikální léčba zahrnující chirurgickou léčbu má být vždy prodiskutována multidiscipilnárně mezi odborníky na léčbu NET.
• Chemoterapie se podává střídavě v cyklech pro likvidaci nádorových buněk. Může se používat samostatně nebo v kombinaci s chirurgickou léčbou.
• Embolizace (uzávěr tepny, která zásobuje krví nádor, který odumře) a vysokofrekvenční vlny se používají velmi vzácně, zvláště pro lokální léčbu v případě rozšíření nádoru do jater.
• Somatostatinová analoga (syntetické ekvivalenty hormonu somatostatinu) se používají často jako kontinuální režim léčby.
• Cílená léčba  
• Peptidová receptorová radionuklidová terapie (PRRT)-cílená radioterapie na molekulární úrovni

V některých případech, kdy je nádor bez příznaků a neroste, nebo roste jen velmi pomalu, a není-li možné jej zcela odstranit, není pacientům podávána žádná léčba ani chirurgická léčba a pacienti jsou jednoduše sledováni pomocí laboratorních, radiologických a klinických vyšetření. Ať již byla léčba nádoru podána či nikoliv, pacienti potřebují pravidelné kontroly u odborníků na určených centrech pro léčbu NET.

• Vyšetření krve jsou také přínosná pro detekci NET, protože dochází k abnormálnímu zvýšení vylučování hormonů.
• Mikroskopická analýza nádoru nebo vzorku nádoru je jediné vyšetření, které potvrdí diagnózu. Za tímto účelem může být pacientům sděleno, že je nutná biopsie nádoru, což znamená odebrání malého vzorku nádoru k vyšetření pod mikroskopem (histologicky).